Proč mám tolik obrázků s kočkami?

Je to vlastně zvláštní, protože od dětství jsem měla pejska. Když poslední z nich odešel do psího nebe, zařekla jsem se, že už žádného pejska nechci.  Bylo to pro mne opravdu hodně bolestné.

A pak jednou přinesla má dcera domů kotě. Úplně obyčejné, žádné "fon", a protože mne ho bylo líto, zůstalo u nás. A pak jsem zažila tři krásné roky s  paní kočkou Elinkou, dokud si ji dcera nevzala do svého nového domova. Musím přiznat, že za ty tři roky naše paní kočka zničila téměř celý byt, ale na druhou stranu tolik legrace jsem si předtím s žádným pejskem nezažila. Doteď mám na stěnách rýhy, jak pořádala hony a při běhu se odrážela od země a od stěn, od nábytku a někdy i ode mne a přitom shazujíc, co jí přišlo do cesty. Taky když  jdu na toaletu, vzpomenu si, jak jsem dvě hodiny, rukama objímaje mísu, tapetovala zadní stěnu toalety a jak mi tu samou tapetu v momentě, když jsem šla odnést do koše zbytky tapety, Elinka přinesla do kuchyně, tváříc se vítězoslavně "to jsem šikovná". 

Bylo by to hodně příběhů a i když při některých jsem tenkrát někdy musela počítat do deseti, abych se uklidnila, s odstupem času se usmívám.

A když jsem chtěla namalovat obrázek pro dceru, co myslíte, že řekla, že chce namalovat? A tak vzniklo poměrně hodně obrázků s kočkou a nebo s kočkami (žena a  kočka), protože když je maluji vzpomínám na mé příběhy s paní kočkou Elinkou a je mi hezky u srdce.